Olga Fikotová-Connolly začínala se sportem jako brankářka v národní (české) házené, coby basketbalistka dokonce získala stříbro na mistrovství Evropy. Největší slávu ji ale přinesla atletika, resp. hod diskem, pro kterou ji objevil v roce 1954 tehdejší diskařský rekordman Zdeněk Čihák.
Po roce tréninku už vyhrála mistrovství Československa, v následující sezóně 1956 znovu. Přestože u nás byly tehdy výborné diskařky Mertová či Vobořilová, přehodila právě Olga Fikotová jako první hranici 50 metrů. Celkem se zapsala třikrát do tuzemských rekordních listin, naposledy pak výkonem 53,69m, kterým vyhrála na sklonku roku 1956 olympijské hry v australském Melbourne.
Na hrách v Melbourne se navíc potkala s americkým kladivářem Haroldem Connollym, za něhož se o rok později provdala před zraky desetitisíců lidí na Staroměstské radnici v Praze. Za svědky jim šli přátelé Dana a Emil Zátopkovi.
„Na té olympiádě jsme spolu bydlely ve stejném pokoji, jako starší kamarádka jsem byla její vrbou a o jejich lásce s Haroldem jsem měla informace z první ruky. Podrobnosti ale prozradit nemůžu,“ vyprávěla před lety legendární Dana Zátopková, olympijská vítězka v hodu oštěpem z Helsinek 1952 a majitelka stříbra z Říma 1960.
„Byla kolem toho spousta problémů, pořád se nevědělo, jestli se svatba podaří. Harald bydlel několik dní u nás v ulici U půjčovny a měli jsme strach, vždyť Emil byl důstojník armády,“ vzpomínala Zátopková. „Na sjezdu ČSTV šel za prezidentem Zápotockým a zeptal se, jestli by nešlo přihlédnout k tomu, že ti dva jsou zamilovaní. Bylo to velmi troufalé, nicméně prezident odpověděl, že tu není od povolování svateb, ale ví, že o Olinu stejně přijdeme, tak mu nic jiného nezbývá,“ popisovala Zátopková.
Už předtím to ale neměla její rodina u komunistického režimu snadné. Otec František byl za první světové války legionářem na italské frontě a od roku 1936 působil u Hradní stráže prezidenta Tomáše G. Masaryka a následně i Edvarda Beneše. V roce 1951 byl zatčen. Rodina přišla o byt v Praze a matka se odstěhovala do Libiše, Olga zůstala žít u tety, aby mohla dokončit gymnázium v Dejvicích. Toužila po studiu medicíny, ale jako dcera politického vězně měla malou šanci na přijetí.
Dočasně pracovala v dílně Výzkumného ústavu těžkého strojírenství a s dobrým posudkem se pak po dvou letech přece dostala na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
Po sňatku se Connollyovi se přestěhovali do Bostonu. Fikotová-Connollyová chtěla nadále reprezentovat Československo, ale to jí tehdejší komunistický režim neumožnil. A tak se z ní stala reprezentantka USA. Barvy nové vlasti hájila na následujících čtyřech olympiádách. Nejlépe skončila šestá v Mexiku 1968, přestože měla po čtvrtém porodu dlouhotrvající potíže s nohou. O čtyři roky později znovu překonala americký národní rekord a zajistila si účast na hrách v Mnichově, kde byla dokonce zvolena vlajkonoškou výpravy USA při zahajovacím ceremoniálu.
Po ukončení kariéry pomáhala jako sociální pracovnice chudým a přistěhovalcům, angažovala se rovněž v ekologickém hnutí. Její manželství nakonec po 17 letech skončilo rozvodem. „Zatímco se Harold po skončení aktivní činnosti cele věnoval atletice, já měla více zájmů. Přesto ho jako člověka dodnes miluju. Je tím nejfantastičtějším, co mě kdy potkalo,“ řekla kdysi.
Ve šlépějích Harolda a Olgy šli jak synové Mark a James, tak i dcery Merja a Nina. Ačkoli žádný z nich nedosáhl takového věhlasu jako jejich rodiče, dokázali se prosadit v různých sportovních odvětvích.
Především kvůli péči o děti se Fikotová-Connollyová, jež se usadila v Kalifornii, poprvé dostala do Čech až v roce 2006. O rok později obdržela hlavní cenu Českého klubu fair play, následující rok pokřtila v Praze autobiografii s příznačným názvem Kruhy osudu.
„Je přece nesmysl, aby člověk po sedmdesátce ztratil zájem o život a zahodil se do šrotu. Jsme stavěni na život do sto dvaceti!“ prohlásila tehdy vitální dáma, jež i v pokročilém věku pomáhala jako osobní trenérka lidem s lepší fyzickou i psychickou kondicí.
Comments